Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psí přání.

Je tma.Nevidím nic. Jen slyším a cítím, že tu nejsem sám.Je mi zima a klepu se. Mám strach.Kde to jsem ? Naposledy si pamatuji, jak přebíhám ulici a najednou nějací lidé hází síť a já se v ní zamotávám a nemůžu se vyprostit.Tak se bráním a koušu,ale najednou mi cosi píchají a já usínám…probouzím se ve tmě.Nechápu kde to jsem.Ta tma nejde prohlédnout.Jsem tak strašně vyděšený, že slyším, jak mi bije srdce.Choulím se v rohu nějaké místnosti a čekám, co se bude dít.Vedle mě kdosi leží, cítím jak dýchá .Seberu odvahu a povídám halo..kdo to je? A z druhého rohu se tiše ozve, ahoj já jsem Deny.A proč tu jsi, kde to vůbec jsme,vyhrknu a hrdlo mám stažené strachy ? Jen se uklidni, tady se ti nic zlého nestane.Jak ti říkají? Zeptal se ten Deny..No volávali na mě Filipe.Tak vítej Filipe, tady jsi v útulku. To je takové místo, kde bydlí pejsci, co nemají svoje rodiny.Jsou tu takové hodné paní a nosí nám jídlo a vodu a taky nás berou na procházky.Ale na večer nás zavírají do kotců.Já nechci být zavřený povídám a slzy mám na krajíčku.Neboj se Filipe určitě si tady zvykneš,jako jsem si zvykl i já.A proč je tu taková tma? Za chvíli bude svítat a pak už tma nebude víš.Ted si lehni a zkus chvíli spát, ráno ti všechno ukážu.Lehl jsem si tedy,ale spát se mi vůbec nechtělo.Tak jsem jen tak odpočíval a čekal až bude světlo.Nakonec mě přeci jen spánek přemohl a já na chviličku usnul. Vzbudil mě hrozný rachot.Otevřu oči a kolem mě spousta cizích psů .Kouknu do rohu, odkud na mě v noci mluvil Deny.Hrůza je tam pes,takový starý a opelýchaný.Na zádech nemá vůbec srst a vypadá jako příšera..To je hrůza !Pomoc.. volám a běhám sem a tam.Neboj se mě Filipe.Já ti nic neudělám.Chci ven, chci ven, křičím ze všech sil.Běž ode mě příšero.Volám jako pominutý.Po chvíli kouknu na Denyho a on sedí a oči má zalité slzami.Uvědomím si, že jsem asi hysterický a že jsem zřejmě Denyho urazil.Stydím se.Promiň Deny, já jsem se tě jen strašně lekl.Nemusíš se omlouvat Filipe.Já vím, že nevypadám, to je asi taky ten důvod, proč jsem tady tak dlouho.A jak dlouho tu vlastně jsi? Už 5 let.Cože? 5 let? To je hrůza a to tu budu taky tak dlouho? To nevím Filipe. Sedni si a já ti povím, jak to tady chodí.Víš je nás tady víc.Každý se sem dostal jinak.Někoho chytili, jak se potuluje po ulici a jiní se sem dostali jen proto,že už je jejich rodiny nechtěli. Občas sem přijdou nějací lidé , chodí a prohlížejí si nás.Když se jim některý z nás líbí,tak si ho odvezou domů.A tebe si ještě nikdo nevybral? No tak Filipe podívej na mě.Jsem už starý a opelíchaný,vždyť ty sám ses mě lekl.A jak jsi se sem vlastně dostal, zeptal jsem se Denyho.Ten zesmutněl a začal mi vyprávět.Já jsem kdysi měl svoji rodinu.Ach jak já jsem se tam měl.Panička s pánečkem se mnou chodili na procházky a když jsme někoho potkali ,každý mě hladil po kožíšku.Večer mě panička česala a měl jsem svoje křeslo na spaní.Miska byla pořád plná a občas jsem dostal i nějakou dobrůtku.Jo to byly časy.Deny se na chvíli odmlčel.A co bylo dál ? ptal jsem se.No dál,jednou přišel páneček domů a pověděl mi, že už se nám panička nevrátí.Povídal, že byla hodně nemocná a odešla za duhový Most.Co je to duhový most? Zeptal jsem se.To je místo kam odejdeš, když zavřeš oči.Je tam krásně a nic tě tam nebolí.Máš tam spoustu kamarádů a všechno co si jen přeješ.Jenomže páníček se potom moc změnil.Už se mnou nechodil na procházky.Už mě nikdo nečesal a miska už nebyla plná.No a jednou, takhle ráno, jsem se vzbudil a hledal svého pánečka.On tam ale nebyl.Čekal jsem na něho celý den a další ,ale on nepřišel.Bylo mi smutno a měl jsem hlad a žízeň.Pak přijeli nějací lidé a odvezly mě sem.Zaslechl jsem jen, jak si ti lidé povídali a ten pán říkal chudák pes.A proč se tvůj pán nevrátil? Asi odešel za paničkou.No a od té doby jsem tady.Moc se mi po pánečcích stýskalo.Skoro jsem ani nejedl a pak mi začala padat srst.Pukalo mi srdce žalem a nemohl jsem se s tím smířit, ale nakonec jsem si zvykl.To je ale hrozný povídám.To já jsem nikdy neměl domov.Od štěněte jsem žil na ulici.K jídlu jsme si vždycky něco našli, hlavně v takových plechových bednách bylo vždycky něco k snědku.A vodu jsme pili z rybníka nebo z kaluže.Jenomže jednou mě chytili zrovna, když jsem utíkal shánět něco k snědku.Pak jsem se probudil tady.Deny mě vyslechl a povídá.Ty jsi ještě mladý Filipe, tebe si určitě někdo vybere a nezůstaneš tady moc dlouho.Vypadáš dobře, ,ale já už tady asi zůstanu, dokud nepřijde můj čas a neodejdu za svojí paničkou a pánem.Tak víš co Deny? Tak já tu zůstanu s tebou!Neslibuj co nemůžeš splnit,řekl na to Deny a asi věděl proč to říká.Netrvalo totiž dlouho a klaply vrata.Přišly se na nás podívat nějací lidé.Když došly k našemu kotci, tak si nás nějaká paní dlouze prohlížela.Deny seděl tiše s hlavou sklopenou k zemi.Já jsem čekal co se bude dít.Ta paní najednou povídá a kolik že je tomu pejskovi ? a ukázala na Denyho.Paní z útulku povídá, to už je starší pejsek.Je tu už moc dlouho a nikdo ho nechce.Chybí mu část srsti a proto není pro zájemce atraktivní.Je to ale moc hodný pes.Přišel o oba páníčky a těžce tu ztrátu nesl.Zasloužil by si domov víc, než kterýkoli jiný pejsek.Já jsem seděl tiše jako pěna a v tu chvíli jsem věděl, že to je Denyho šance na domov ,na plnou misku a hovění v křesle, jako to bylo dřív.Začal jsem tedy štěkat a všemožně zastrašovat tu paní, aby si myslela, že jsem zlý pes.Paní se usmála i přes to, že jsem cenil zuby i s dásněmi a povídá no, no ten je ale nějaký rozčílený.Víte co? Tak já si toho pejska,.. jak že se jmenuje? Deny.Tak já si Denyho vezmu.Ten druhý pejsek se mi po pravdě líbí víc,ale já bych chtěla klidnějšího psa.Deny se rozzářil jako sluníčko a začal mi moc děkovat.Kamaráde Filípku zlatý, to ti nikdy nezapomenu.Jsi opravdový kamarád.Budeš mi chybět rozloučil se se mnou Deny, když odcházel do svého tolik vytouženého domova.A tak jsem tam zůstal sám. Vzpomínal jsem na Denyho, jak se asi má,ale měl jsem opravdu radost, že po pěti letech tady je zase doma.Netrvalo dlouho a znovu bouchly vrata.K mému údivu to byla pávě ta paní, co si odvedla Denyho.Přišla rovnou k mému kotci a za chvíli mě vyváděla ven.Huráá uvidím Denyho jásal jsem jako bláznivý a vrtěl ocasem na všechny strany.Nemohl jsem tomu uvěřit.Byl jsem tak šťastný.Když jsme přijeli k té paní domů,tak jsem hned letěl pozdravit Denyho.Lítal jsem po domě ,ale nikde jsem ho nemohl najít.Deny ! Deny ! volal jsem a myslel jsem si, že se mi Deny schoval.Paní mě zavolala a povídá.Ty tady cítíš pejska vid Filípku.Víš on už tady není, odešel za duhový most.Úplně jsem zcepeněl..ale.. jakto ? Vždyť to přece není pravda? Byl to můj kamarád a já…nemohl jsem vůbec pochopit proč.Plakal jsem tak, jako ještě nikdy.Můj nářek se nesl pokojem a já vzpomínal na kamaráda Denyho.Paní mě vzala na klín a hladila mi kožíšek.Bylo mi strašně smutno.Víš Filípku ,povídá mi ta paní, on byl nemocný,ale odešel tiše a bezbolestně.A protože to byl úžasný pejsek a bylo mi za ním smutno, tak jsem si přišla pro tebe. Když jsem se tehdy rozhodovala mezi tebou a Denym, tak jsem zvolila Denyho.V jeho očích bylo tolik smutku.Byl to úžasný přítel.Snad tu budeš tak šťastný Filípku, jako byl on, i když tu byl jen na krátko.Tak mě paní chovala a plakali jsme spolu.Nikdy na Denyho nezapomenu.Jsem ale rád ,že svoje poslední chvíle trávil Deny doma se svojí milující paničkou.Mám jen jedno psí přání,aby takovýchto paniček bylo víc.Deny byl starý a nijak zvlášť hezký,ale srdce měl stejné jako já ,jako všichni psi bez ohledu na to , jak vypadají,věrné a milující.Deny příteli,sejdeme se za duhou….

napsala Věra Čechová